• Apoštolský exarchát řeckokatolické církve v České republice
  • Apoštolský exarchát řeckokatolické církve v České republice
  • Apoštolský exarchát řeckokatolické církve v České republice
  • Apoštolský exarchát řeckokatolické církve v České republice
  • Apoštolský exarchát řeckokatolické církve v České republice
  • Apoštolský exarchát řeckokatolické církve v České republice
  • Apoštolský exarchát řeckokatolické církve v České republice
  • Apoštolský exarchát řeckokatolické církve v České republice
  • Apoštolský exarchát řeckokatolické církve v České republice
  • Apoštolský exarchát řeckokatolické církve v České republice
  • Apoštolský exarchát řeckokatolické církve v České republice
  • Apoštolský exarchát řeckokatolické církve v České republice
Domov Aktuality
Aktuality
Vyšlo nové číslo časopisu Exarchát PDF Tisk Email

Drazí čtenáři,

další, 74. číslo našeho časopisu je především věnováno našemu otci biskupovi, resp. životním u jubileu, které si v těchto dnech připomněl. Dalším významným výročím je 50 let od obnovení naší církve, které je i dobrým důvodem k zamyšlení nad otázkou, jak využívám svoji svobodu? V církevním kalendáriu se nám střídá doba postní s dobou velikonoční -v tomto čísle se podíváme na církevní půst, v dalším pak na velikonoční radost. Informační část nás opět zavede do některých našich farností, v té formační pak najdeme pokračování už pravidelných kapitolek z katechizmu či liturgické okénko. Pár pozvánek na závěr nám připomene, že se můžeme setkat i osobně, ať už na svatohorské pouti či na letním táboře. Tak na viděnou či na slyšenou.

o. Ján Kočerha, výkonný redaktor

 

 
POCHOD PRO ŽIVOT - SOBOTA - 7. DUBNA 2018 PDF Tisk Email

 
POSELSTVÍ SVATÉHO OTCE FRANTIŠKA K POSTNÍ DOBĚ 2018 PDF Tisk Email

POSELSTVÍ SVATÉHO OTCE FRANTIŠKA K POSTNÍ DOBĚ 2018

„Protože se značně rozmůže nepravost, ochladne u mnoha lidí láska“

(Mt 24,12)

Drazí bratři a sestry,

znovu se k nám blíží Pascha Páně! Pro přípravu na velikonoční svátky nám Bůh ve své prozřetelnosti každý rok nabízí postní období jako „svátostné znamení našeho obrácení“.[1] To nás vybízí a zároveň nám umožňuje, abychom se celým srdcem a celým životem vrátili k Pánu.

Tímto poselstvím chci i letos celé církvi pomoci, aby tento čas milosti prožívala s radostí a v pravdě. Přitom se chci inspirovat Ježíšovými slovy z Matoušova evangelia: „Protože se značně rozmůže nepravost, ochladne u mnoha lidí láska“ (24,12).

Tato slova se objevují v kázání o konci časů a zazněla v Jeruzalémě, na Olivové hoře, kde později začalo Pánovo utrpení. V odpovědi na otázku učedníků Ježíš předpovídá velké strasti a popisuje situaci, ve které se společenství věřících může snadno ocitnout: uprostřed bolestných událostí, kdy falešní proroci svedou lid na scestí a v mnoha srdcích ochladne láska, která je jádrem evangelia.

Falešní proroci

Zaposlouchejme se do evangelního úryvku a snažme se porozumět, do jakého převleku se tito falešní proroci skrývají.

Mohou se jevit jako „zaříkávači hadů“, kteří manipulují lidskými city, aby druhé zotročili a odvedli tam, kde je chtějí mít. Kolik jen Božích dětí je hypnotizováno chvilkovým potěšením, které si pletou se skutečným štěstím! Kolik jen mužů a žen je uchváceno snem o bohatství, který z nich činí jen otroky zisku a malicherností! Kolik jen jich žije v přesvědčení, že si vystačí sami, a nakonec se stávají oběťmi vlastní samoty!

Falešní proroci mohou být také „šarlatány“, nabízejícími z utrpení snadná a okamžitá východiska, která se ale brzy ukážou být naprosto bezcenná. Kolika jen mladým lidem se nabízí falešný všelék v podobě drog, vztahů na jedno použití a snadného, ale nepoctivého zisku! A kolik dalších jich je lapených do osidel výhradně virtuální existence, v níž se vztahy jeví jako snadnější a rychlejší, ale nakonec se projeví jako bezcenné! Tito podvodníci nabízejí věci bez skutečné hodnoty, a přitom lidi zbavují všeho nejcennějšího: důstojnosti, svobody a schopnosti milovat. Je to pokušení marnivosti, kvůli kterému se naparujeme jako pávi, ale nakonec se dočkáme jenom výsměchu, kterého se nelze zbavit. A není divu: ve snaze zmást lidské srdce ďábel, tento „lhář a otec lži“ (Jan 8,44), odjakživa předkládá zlo jako dobro, faleš jako pravdu. Každý z nás je proto vybízen, aby se zahleděl do srdce a zkoumal, zda se nestává obětí těchto falešných proroků a jejich lží. Musíme se naučit neulpívat na tom, co se nabízí jako první dojem, ale dívat se pod povrch a zkoumat, co v našem srdci zanechává dobré a trvalé stopy, protože to pochází od Boha a slouží nám to ke skutečnému dobru.

Zamrzlé srdce

Dante Alighieri ve svém popisu pekla představuje ďábla, jak sedí na ledovém trůnu,[2] uprostřed mrazivého osamocení bez lásky. Ptejme se: Jak se stane, že v nás ochladne láska? Jaká znamení nám naznačují, že v nás láska začíná chladnout?

Lásku víc než co jiného ničí chamtivost po penězích, „kořen všeho zla“ (srov. 1 Tim 6,10). Brzy ji následuje odmítání Boha a jeho pokoje, kdy před útěchou z jeho slova a svátostí dáváme přednost své opuštěnosti.[3] To vše vede k násilí obracejícímu se proti každému, koho považujeme za hrozbu pro své „jistoty“: proti nenarozenému dítěti, proti nemocnému starci, proti přicházejícímu hostu, proti cizinci anebo proti bližnímu, který nesplňuje naše očekávání.

Němým svědkem této ochládající lásky je také stvořený svět. Země je otrávena odpadem, odhozeným z nedbalosti anebo kvůli vlastním zájmům. Moře, sama znečištěná, ukrývají ostatky nesčetných ztroskotaných obětí nucené migrace. Nebesa, podle Božího záměru vzniklá proto, aby mu zpívala chválu, rozdírají stroje, ze kterých se dolů snáší nástroje smrti.

Láska může ochladnout také v našich společenstvích. V apoštolské exhortaci Evangelii gaudium jsem se pokusil popsat ty nejviditelnější projevy takového nedostatku lásky. Jsou jimi sobectví a duchovní lenost, sterilní pesimismus, pokušení k uzavírání se do sebe, vzájemné válčení a také mentalita zesvětštění, kvůli níž se zajímáme jen o to, co je vidět, a tak polevujeme ve svém misijním nadšení.[4]

Co máme dělat?

Možná ve svém nitru anebo okolo sebe zpozorujeme znamení, která jsem právě popsal. Tehdy nám však církev, naše matka a učitelka, společně s mnohdy hořkým lékem pravdy nabízí v tomto postním období také sladký a uzdravující prostředek modlitby, almužny a postu.

Když věnujeme více času modlitbě, umožníme svému srdci, aby se zbavilo všech skrytých lží, kterými sami sebe klameme,[5] a nalezlo útěchu v Bohu. On je náš Otec a chce, abychom měli život.

Almužna nás osvobozuje od chamtivosti a pomáhá nám vidět ve svém bližním bratra nebo sestru: to, co mám, nikdy nepatří jenom mně. Jak bych si přál, aby se almužna pro každého z nás stala skutečným životním stylem! Jak bych si přál, abychom jako křesťané následovali příklad apoštolů a v dělení se o majetek viděli hmatatelný doklad společenství, které v církvi žijeme! Posloužím si proto slovy, kterými svatý Pavel vybízí korintské křesťany, aby uspořádali sbírku na církev v Jeruzalémě, „neboť vám to bude k užitku“ (2 Kor 8,10). Obzvlášť to platí v době postní, kdy mnohá společenství konají sbírky na pomoc církvím a lidem v nouzi. Přesto bych si přál, abychom také při našich každodenních setkáních vnímali, že kdykoli nás bratr prosí o pomoc, obrací se na nás sám Bůh. Každou almužnou se zapojujeme do péče, kterou Bůh ve své prozřetelnosti projevuje všem svým dětem. Pokud dnes skrze mě pomohl mému bratru, nemůže se zítra postarat i o mé potřeby? Nikdo totiž není štědřejší než Bůh.[6]

Půst oslabuje naše sklony k násilí, odzbrojuje nás a je významnou příležitostí k růstu. Na jednu stranu nám umožňuje prožít, co musejí snášet lidé postrádající i to, co nezbytně potřebují, lidé den co den sužovaní hladem. Na stranu druhou odráží stav našeho vlastního ducha, který hladoví po dobru a žízní po životě v Bohu. Půst nás probouzí a působí, že jsme vnímavější vůči Bohu i bližnímu. Oživuje naši touhu poslouchat Boha, který jediný dokáže utišit náš hlad.

Přál bych si, aby můj hlas dosáhl i za hranice katolické církve a dostal se k vám všem, mužům a ženám dobré vůle, kteří jste otevření zaslechnout Boha. Možná vás tak jako nás zneklidňuje, jak se světem šíří neklid, možná vám dělá starosti chlad, který ochromuje srdce i skutky, a možná pozorujete, jak slábne vědomí, že tvoříme jednu lidskou rodinu. Přidejte se tedy k nám, abychom společně prosili Boha, společně se postili a společně nabízeli to, co máme, svým bratřím a sestrám v nouzi.

Velikonoční oheň

Především vybízím vás, kdo patříte k církvi, abyste na cestu postem nastoupili s nadšením a nechali se podpírat almužnou, postem a modlitbou. A kdyby se občas zdálo, že plamen lásky v mnoha srdcích začíná skomírat, vězme, že pro Srdce Boží to nikdy neplatí! On nám stále dává nové příležitosti, jak znovu začít milovat.

Jedním z takových okamžiků milosti bude i letos iniciativa „24 hodin pro Pána“, která celé společenství církve zve, aby přijalo svátost smíření spojenou s eucharistickou adorací. V roce 2018 se inspiruje slovy žalmu „u tebe je odpuštění“ (130,4) a uskuteční se od pátku 9. března do soboty 10. března. V každé diecézi zůstane po čtyřiadvacet souvislých hodin otevřen alespoň jeden kostel a nabídne příležitost k eucharistické adoraci i svátostné zpovědi.

Při vigilii Zmrtvýchvstání budeme znovu slavit jímavý obřad rozsvícení velikonoční svíce: toto světlo získané z „nového ohně“ postupně přemůže temnotu a osvětlí bohoslužebné shromáždění. „Ať slavné Kristovo vzkříšení naši tmu ve světlo promění,“[7] abychom všichni mohli znovu prožít to, co zažili učedníci na cestě do Emauz. Budeme-li naslouchat Božímu slovu a čerpat posilu z eucharistického chleba, bude i v našem srdci stále vroucněji planout víra, naděje a láska.

Ze srdce vám žehnám a modlím se za vás všechny. Nezapomínejte se, prosím, modlit i vy za mě.

Vatikán 1. listopadu 2017
slavnost Všech svatých

František



[1] Římský misál, 1. neděle postní, vstupní modlitba.

[2] „Panovník toho bolestného kraje / od půli prsou z ledu trčel v díře“ (Dante Alighieri, Peklo, XXXIV, 28–29; český překlad O. F. Babler – J. Zahradníček, Vyšehrad, Praha 1952).

[3] „Je pozoruhodné, že máme častokrát strach z útěchy, z toho, že budeme potěšeni. Ba dokonce se cítíme bezpečnější ve smutku a bezútěšnosti. Víte proč? Protože ve smutku si připadáme takřka jako protagonisté, zatímco v útěše je protagonistou Duch Svatý!“ (papež František, Promluva před modlitbou Anděl Páně, 7. prosince 2014; český překlad M. Glaser, RadioVaticana.cz).

[4] Srov. papež František, Evangelii gaudium, č. 76 – 109 (český překlad M. Glaser, Paulínky, Praha 2014).

[5] Srov. Benedikt XVI., Spe salvi, č. 33 (český překlad P. Brož, Paulínky, Praha 2008).

[6] Srov. Pius XII., Fidei donum, č. III.

[7] Římský misál, slavnost Zmrtvýchvstání Páně – vigilie, obřad velikonoční svíce (české vydání z roku 1983).

 
Zasvěcení apoštolského exarchátu Neposkvrněnému srdci Panny Marie PDF Tisk Email

 

Fatimská sobota v katedrále sv. Klimenta

V rámci oslav Jubilea Fatimy putovala po naší republice socha Panny Marie přímo z místa zjevení ve Fatimě. V sobotu 16. září doputovala do naší katedrály sv. Klimenta. Uvítal ji zde početný zástup řeckokatolických a římskokatolických věřících. Archijerejskou liturgii ke cti Panny Marie sloužil dopoledne se svými kněžími otec biskup Ladislav. Po liturgii zasvětil a svěřil Apoštolský exarchát pod ochranu Neposkvrněného Srdce Panny Marie. Během odpoledne vyplněného modlitbami, duchovním povzbuzením a osobním ztišením měli věřící možnost osobně uctít sochu Panny Marie a dostali na památku její obrázek. Dílem Prozřetelnosti je, že se tato mimořádně milostivá událost stala v den posvěcení katedrály sv. Klimenta (16. 9. 1715).

Text modlitby zasvěcení:

„Hle, stojíme před Tebou, Matko Kristova, před tvým Neposkvrněným Srdcem a společně s celou katolickou církví se toužíme připojit k zasvěcení, které z lásky k nám učinil Tvůj Syn svému Otci: „a pro ně se zasvěcuji – řekl – aby i oni byli posvěceni v pravdě“ (Jn 17,19). Chceme se připojit k našemu Vykupiteli v tomto zasvěcení pro svět a pro lidi, které má v jeho Božském Srdci moc odpuštění a dosáhnout smíření.

Obejmi láskou Matky a služebnice Páně věřící tohoto Apoštolského exarchátu, který Ti svěřuji a zasvěcuji, plný starostí o pozemský a věčný úděl lidí všech našich národů a národností žijících na tomto území.

Moc tohoto zasvěcení překonává každé zlo, které je duch temnot schopen podnítit v lidském srdci a uskutečnit v dějinách. Víme, že každé zlo se rodí v srdci, ale také každé dobro má původ v čistém srdci. Ať Tvé Neposkvrněné Srdce nám pomáhá být vždy blíž k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu.

Buď velebena nad všechny tvory, ty, služebnice Páně, která jsi v naprosté poslušnosti následovala Boží volání. Pod tvou ochranu se utíkáme, svatá Matko Boží, oroduj za nás a ochraňuj nás!“

 

 

videozáznam této slavnosti můžete shlédnout zde: https://www.youtube.com/watch?v=fNqtQEULe3U

fotografie na FB farnosti Nejsv. Trojice: https://www.facebook.com/FarnostNajsvatejsejTrojice/

 

 

 
Kněží Apoštolského exarchátu spolu s otcem biskupem Ladislavem na exercíciích v Hejnicích PDF Tisk Email

V týdnu od 5. do 10. června konali kněží apoštolského exarchátu spolu s otcem biskupem Ladislavem svoje pravidelné duchovní cvičení, stejně jako v loňském roce, v bývalém františkánském klášteře, dnes Mezinárodním centru duchovní obnovy v Hejnicích. K liturgickému slavení tak mohli opět využít zdejší poutní baziliku Navštívení Panny Marie. Exercitátorem byl kněz pražské arcidiecéze, zároveň pedagog a autor teologické literatury, P. Angelo Scarano.

 

 
Ve věku 34 let zemřel o. Dominik Girašek, administrátor ostravské řeckokatolické farnosti PDF Tisk Email

V neděli 14. května 2017 byl Pánem života a smrti povolán do nebeského domova o. Dominik Girašek, administrátor ostravské řeckokatolické farnosti.

Otec Dominik se narodil 24. 12. 1982 v Prešově na Slovensku. Na kněze byl vysvěcen 6. 10. 2012 na Svatém Kopečku u Olomouce. Zemřel 14. 5. 2017 v ostravské fakultní nemocnici. Prosíme o modlitbu za zemřelého i jeho rodinu.

S naším drahým zesnulým se rozloučíme v pátek 19. května 2017 ve 14 hodin, v bazilice Navštívení Panny Marie na Svatém Kopečku u Olomouce.

Vičnaja jemu pamjať.

S  o. Dominkem Giraškem byl v roce 2015 natočen příspěvek do Křesťanského magazínu České televize. Shlédnout jej můžete v archivu televize zde.

http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1098528273-krestansky-magazin/415236100121003/obsah/393763-dominik-girasek

 

 
Pozvánka na pouť: Svatá hora 24.6.2017 PDF Tisk Email

 
Zemřel o. Zdeněk Pluhař PDF Tisk Email

 
Svěcení myra - setkání kněží ve Velkém týdnu PDF Tisk Email

I letos se při liturgii Velkého čtvrtku sešli kněží AE se svým biskupem. Otec biskup Ladislav Hučko světil myro,

které bude užíváno při vysluhování svátostí v našich farnostech. Povzbuzením pro všechny bylo jistě i připomenutí skutečnosti,

že dnes mají kněží i jejich spolupracovníci  podmínky k hlásání evangelia, jaké dlouho nebyly a nevíme, jak dlouho budou ještě trvat.

 

Další příležitost ke společnému setkání bude při duchovních cvičeních v Hejnicích na konci Velikonoční doby.

 

 
Poselství Svatého otce Františka k 50. Světovému dni míru (1. ledna 2017) PDF Tisk Email

Poselství Svatého otce Františka k 50. Světovému dni míru

(1. ledna 2017)

Nenásilí jako styl mírové politiky

1.         Na počátku nového roku odevzdávám svá upřímná mírová přání lidem a národům celého světa, hlavám států a vlád, jakož i zodpovědným za náboženská společenství a za různé složky občanské společnosti. Přeji mír každému muži i každé ženě, chlapcům i děvčatům a prosím za to, aby obraz každého člověka k Boží podobě nám umožnil uznávat jeden druhého jako posvátný dar obdařený nesmírnou důstojností. Respektujme tuto „nejhlubší důstojnost“[1] především v situacích konfliktů a učiňme z aktivního nenásilí svůj životní styl.

Toto je poselství k 50. Světovému dni míru. V tom prvním se blahoslavený Pavel VI. obrátil ke všem národům, nejen ke katolíkům, jasnými slovy: „Konečně se velmi jasně ukázalo, že mír je jedinou opravdovou linií pro lidský pokrok (nikoli směřování ke ctižádostivým nacionalismům, nikoli násilná dobývání, nikoli represe vedoucí k falešnému občanskému řádu).“ Varoval před „nebezpečím uvěřit, že mezinárodní spory nejsou řešitelné cestou rozumu, to znamená jednáními založenými na právu, spravedlnosti a rovnosti, ale jen odstrašujícími a smrtelnými silami.“ Oproti tomu citoval encykliku Pacem in terris svého předchůdce Jana XXIII. a zdůrazňoval „význam míru a lásku k míru založenému na pravdě, spravedlnosti, svobodě a lásce.“[2] Oslovuje nás aktuálnost těchto slov, jež nejsou dnes méně důležitá a méně naléhavá než před padesáti léty.

Při této příležitosti bych rád uvažoval o nenásilí jako stylu mírové politiky a prosím Boha, aby nám všem pomáhal čerpat nenásilí z hloubi našich pocitů a osobních hodnot. Kéž láska a nenásilí určují způsob, jímž jednáme jedni s druhými ve svých vztazích meziosobních, společenských i mezinárodních. Když oběti násilí dokážou odolat pokušení pomsty, mohou být nejdůvěryhodnějšími strůjci nenásilných procesů při vytváření míru. Od místní každodenní úrovně až po celosvětový řád se může nenásilí stávat stylem charakterizujícím naše rozhodování, naše vztahy, naše jednání i politiku ve všech jejích formách.

Rozbitý svět

2.         Zatímco minulé století poznalo devastaci způsobenou dvěma vražednými světovými válkami, zakusilo hrozbu nukleární války a velké množství jiných konfliktů, dnes se bohužel potýkáme se strašnou rozkouskovanou třetí světovou válkou. Není snadné poznat, zda současný svět je násilný více, nebo méně než včera, ani zda moderní komunikační prostředky a mobilita, jež naši epochu charakterizují, zvyšují naše vědomí o násilí nebo nás na něm činí závislejšími.

V každém případě toto „rozkouskované“ násilí uplatňované různými způsoby a na různých úrovních vyvolává obrovská utrpení, jichž jsme si dobře vědomi: války v různých zemích a na různých kontinentech, terorismus, zločinnost a nepředvídatelné ozbrojené útoky, zneužívání migrantů a obětí obchodu s lidmi, ničení životního prostředí. Jaký to má účel? Umožňuje násilí dosáhnout cílů trvalé hodnoty? To vše, čeho dosáhne, nevede to snad k rozpoutání odplaty a ke smrtícím konfliktům, z nichž má prospěch jen několik „válečných pánů?“

Násilí není lékem pro náš rozbitý svět. Odpovídat na násilí násilím vede v nejlepším případě k násilným migracím a k nesmírným utrpením, protože velké množství zdrojů se určuje pro válečné účely a odebírá se z každodenních potřeb mladých, rodin v těžkostech, starých, nemocných a velké většiny obyvatel světa. V horších případech může vést k fyzické i duchovní smrti mnohých, ne-li úplně všech.

Radostná zvěst

3.         I Ježíš žil v násilných dobách. Učil, že pravým bitevním polem, kde se střetává násilí s mírem, je lidské srdce: „Z nitra totiž, ze srdce lidí, vycházejí špatné myšlenky“ (Mk 7,21). Tváří v tvář této skutečnosti však Kristovo poselství nabízí radikálně pozitivní odpověď; on neúnavně kázal bezpodmínečnou Boží lásku, která přijímá a odpouští, a učil své žáky milovat nepřátele (srov. Mt 5,44) a nastavit druhou tvář (srov. Mt 5,39). Když těm, kdo obviňovali cizoložnici, zabránil, aby ji kamenovali (srov. Jan 8,1-11) a když v noci před svou smrtí řekl Petrovi, aby skryl meč do pochvy (srov. Mt 26,52), vytýčil Ježíš cestu nenásilí, po níž šel až do konce, až na kříž, a skrze niž zjednal pokoj a zničil nepřátelství (srov. Ef 2,14-16). Proto ten, kdo přijímá Ježíšovu radostnou zvěst, dokáže rozpoznat násilí, jež v sobě nosí, nechá se uzdravit Božím milosrdenstvím a sám se stává nástrojem smíření, jak k tomu nabádá svatý František z Assisi: „Pokoj, který hlásáte ústy, mějte ještě hojněji ve svých srdcích.“[3]

Být pravými Ježíšovými učedníky dnes znamená přijmout i jeho výzvu k nenásilí. Ta – jak prohlašoval můj předchůdce Benedikt XVI. – „je realistická, protože chápe, že ve světě je příliš násilí, příliš nespravedlnosti, a tuto situaci nelze překonat jinak než tím, že se vyváží láskou navíc a dobrem navíc. Toto ‚navíc‘ pochází od Boha.“[4] A velmi naléhavě dodává: „Nenásilí není pro křesťany pouhým taktickým chováním, ale způsobem bytí jejich osoby a postojem toho, kdo je natolik přesvědčen o Boží lásce a o její síle, že nemá strach čelit zlu pouze zbraněmi lásky a pravdy. Láska k nepříteli utváří jádro ‚křesťanské revoluce‘.“[5] Evangelní příkaz milujte své nepřátele (srov. Lk 6,27) je oprávněně považován za „magnu chartu křesťanského nenásilí“; nespočívá v tom, „že se zlu vzdáváme…, ale v tom, že na zlo odpovídáme dobrem (srov. Řím 12,17-21), a tím rozbíjíme řetěz nespravedlnosti“.[6]

Mocnější než násilí

4.         Nenásilí se mnohdy chápe ve smyslu odevzdanosti, neangažovanosti a pasivity, ale ve skutečnosti tomu tak není. Když Matka Tereza přebírala v roce 1979 Nobelovu cenu míru, vyhlásila své jasné poselství o aktivním nenásilí: „V naší rodině nemáme zapotřebí bomb, zbraní a ničení pro přinášení míru, ale pouze potřebujeme být spolu a navzájem se milovat. … A můžeme přemoci všechno zlo, které je ve světě.“[7] Vždyť síla zbraní je klamná. Zatímco obchodníci se zbraněmi dělají svou práci, jsou zde ubozí strůjci míru, kteří jen proto, aby pomohli jednomu člověku, pak dalšímu, dalšímu a dalšímu dávají svůj život.“ Pro tyto strůjce míru je Matka Tereza „symbolem a ikonou našich časů“.[8] Ke své velké radosti jsem ji v září 2016 prohlásil za svatou. Vyzdvihl jsem její vstřícnost vůči všem, „přijetí a ochranu lidského života, života nenarozeného, opuštěného i vyskartovaného. … Skláněla se k lidem u konce, kteří byli ponecháni podél cest, aby zemřeli, a uznávala důstojnost, jakou jim Bůh dal. Nechala svému hlasu dolehnout k mocným této země, aby poznávali své viny za zločiny – za zločiny! – chudoby, kterou způsobili oni sami“.[9] Odpovědí na to bylo její poslání – a v tom zastupuje tisíce a dokonce i miliony lidí – jít obětem naproti s velkodušností a oddaností, dotýkat se každého zraněného těla a uzdravovat každý zlomený život.

Rozhodné a důsledné uplatňování nenásilí přineslo ohromující výsledky. Úspěchy, jichž dosáhli Mahátma Gándhí a Khan Abdul Ghaffar Khan při osvobozování Indie a Martin Luther King jr. v boji proti rasové diskriminaci, nebudou nikdy zapomenuty. Zvláště ženy jsou často vůdčími osobnostmi při uplatňování nenásilí, jako například Leymah Gbowee a tisíce liberijských žen, jež organizovaly modlitební a protestní nenásilná setkání (pray-ins), čímž dosáhly toho, že se konala jednání na vysoké úrovni o skončení druhé občanské války v Libérii.

Nemůžeme zapomenout ani na epochální desetiletí zakončené pádem komunistických režimů v Evropě. Křesťanská společenství k tomu přispěla naléhavými modlitbami a odvážnými akcemi. Mimořádný vliv měla služba a učitelský úřad svatého Jana Pavla II. Když můj předchůdce v encyklice Centesimus annus (1991) uvažoval o událostech roku 1989, zdůraznil, že epochální změna v životě lidí, národů a států se uskutečňuje „nenásilným bojem, který použil pouze zbraní pravdy a spravedlnosti“.[10] Tento proces politického přechodu k míru byl částečně umožněn „nenásilným působením lidí, kteří vždy odmítali podrobit se moci násilí a dokázali postupně nalézt účinné prostředky k tomu, aby vydali svědectví pravdě.“ A zakončil: „Kéž se lidé naučí nenásilně bojovat za spravedlnost, zříci se ve vnitřních sporech třídního boje a v mezinárodních konfliktech války!“[11]

Církev se angažovala v nenásilných mírotvorných strategiích v mnoha zemích a podněcovala dokonce i ty nejnásilnější aktéry v úsilí o vytvoření spravedlivého a trvalého míru.

Takové úsilí vynakládané ve prospěch obětí nespravedlnosti a násilí není výlučným dědictvím katolické církve, ale je vlastní mnoha náboženským tradicím, pro něž „soucit a nenásilí jsou podstatné a ukazují cestu života“.[12] Naléhavě prohlašuji: „Žádné náboženství není teroristické.“[13] Násilí je znesvěcením Božího jména.[14] Stále neúnavně opakujme: „Násilí nikdy nemůže být ospravedlněno Božím jménem. Pouze mír je svatý. Pouze mír je svatý, nikoli válka!“[15]

Domácí kořeny nenásilné politiky

5.         Pokud lidské srdce je zdrojem, z něhož vychází násilí, potom je třeba jít cestou nenásilí především v nitru rodiny. Je to součást oné radosti z lásky, kterou jsem popsal v březnu 2016 v apoštolské exhortaci Amoris laetitia, vydané na závěr dvouleté církevní reflexe o manželství a rodině. Rodina je nezbytným tavícím kotlem, kde se manželé, rodiče a děti i sourozenci učí komunikovat a nezainteresovaně se starat jedni o druhé a kde neshody anebo dokonce konflikty se nemají překonávat silou, ale dialogem, úctou, hledáním dobra toho druhého, milosrdenstvím a odpuštěním.[16] Z nitra rodiny vychází radost lásky do světa a šíří se do celé společnosti.[17] Etika bratrství a mírového soužití mezi lidmi a mezi národy se ostatně nemůže zakládat na logice strachu, násilí a uzavřenosti, ale na zodpovědnosti, úctě a na upřímném dialogu. V tomto smyslu vznáším svůj apel ve prospěch odzbrojení, jakož i zákazu a zrušení jaderných zbraní; jaderné odstrašování a hrozba jistého vzájemného zničení nemohou zakládat tento druh etiky.[18] Se stejnou naléhavostí naléhavě prosím, aby se zastavilo domácí násilí a zneužívání žen a dětí.

Svatý rok milosrdenství, který skončil v listopadu 2016, byl výzvou, abychom se zahleděli do hloubky svého srdce a nechali tam vstoupit Boží milosrdenství. Svatý rok nám umožnil, abychom si uvědomili, jak početné a různé jsou osoby a sociální skupiny, s nimiž se zachází lhostejně a které jsou oběťmi nespravedlnosti a trpí násilím. Ti všichni jsou součástí naší „rodiny“, jsou to naši bratři a sestry. Proto politiky nenásilí musejí začínat za zdmi domova, aby se pak šířily do celé lidské rodiny. „Příklad svaté Terezie z Lisieux nás vybízí k prožívání malé cesty lásky, abychom nezameškávali příležitosti k laskavému slovu, k úsměvu či k jakémukoli drobnému gestu, které zasévá mír a přátelství. Integrální ekologie je tvořena i jednoduchými každodenními gesty, skrze něž prolamujeme logiku násilí, vy­kořisťování a sobectví.“[19]

Moje výzva

6.         Vytváření míru prostřednictvím aktivního nenásilí je potřebným prvkem odpovídajícím trvalému úsilí církve omezovat používání síly prostřednictvím mravních norem, skrze její účast na práci mezinárodních institucí a díky kvalifikovanému příspěvku mnoha křesťanů k vypracování legislativy na všech úrovních. Sám Ježíš nám v takzvané horské řeči poskytuje „příručku“ k této strategii. Osm blahoslavenství (srov. Mt 5,3-10) vytyčuje profil osoby, kterou můžeme nazvat blahoslavenou, dobrou a autentickou. Blahoslavení tiší – říká Ježíš – milosrdní, tvůrci pokoje, lidé čistého srdce, ti, kteří hladoví a žízní po spravedlnosti.

To je zároveň program a výzva pro politické a náboženské leadery, pro zodpovědné za mezinárodní instituce, podnikové a mediální řídící pracovníky celého světa: aplikovat blahoslavenství při vykonávání své zodpovědnosti. Je to výzva k vytváření společnosti, společenství nebo podniku, za nějž jsou zodpovědní, ve stylu tvůrců pokoje; znamená to prokazovat milosrdenství odmítáním skartace lidí, škod na životním prostředí a touhy zvítězit za každou cenu. To vyžaduje připravenost „ochotu snášet konflikt, řešit ho a přetvořit ho na spojující článek nového procesu“.[20] Konat tímto způsobem znamená volit si solidaritu za svůj styl, aby se vytvářely dějiny a budovalo se sociální přátelství. Aktivní nenásilí představuje způsob, jak dokázat, že jednota je skutečně silnější a plodnější než konflikt. Ve světě je všechno niterně propojené.[21] Zajisté se může stát, že rozdílnosti budou způsobovat spory; postavme se k nim konstruktivně a nenásilně tak, aby „konflikty, napětí a protiklady mohly dosáhnout mnohotvárné jednoty, jež plodí nový život“ a zachovaly se „cenné možnosti protikladných polarit“.[22]

Ujišťuji všechny o tom, že katolická církev bude u každého pokusu o vytváření míru i prostřednictvím aktivního tvůrčího nenásilí. Dne 1. ledna 2017 vzniká nové dikasterium pro službu integrálnímu lidskému rozvoji, které bude církvi pomáhat v tom, aby se stále účinněji zasazovala o „nesmírná dobra, jimiž jsou spravedlnost, mír a starost o stvoření“, a v její péči „zvláště v otázkách týkajících se migrace, lidí potřebných, nemocných a vyloučených, postavených na okraj a obětí ozbrojených konfliktů a přírodních katastrof, vězňů, nezaměstnaných a obětí otroctví a mučení“[23]. Každá činnost tímto směrem, jakkoli je skromná, přispívá k vytváření světa svobodného od násilí, což je první krok ke spravedlnosti a míru.

Závěrem

7.         Jak už se stalo tradicí, podepisuji toto poselství 8. prosince, o slavnosti Neposkvrněného Početí Panny Marie. Maria je Královnou míru. Při narození jejího Syna andělé chválili Boha a přáli na zemi pokoj mužům a ženám dobré vůle (srov. Lk 2,14). Prosme Pannu Marii, aby byla naší vůdkyní.

Všichni si přejeme mír. Mnoho lidí ho každodenně buduje malými úkony a mnozí trpí a trpělivě snášejí námahu při mnoha pokusech o jeho vytváření.“[24] V roce 2017 se snažme svou modlitbou a svým jednáním o to, abychom se stali lidmi, kteří ze svého srdce, ze svého konání i ze svých slov vyhostili násilí, a abychom vytvářeli společenství nenásilí, která se starají o společný domov. „Nic není nemožné, pokud se obrátíme k Bohu s modlitbou. Všichni mohou být tvůrci pokoje.“[25]

Ve Vatikánu 8. prosince 2016

FRANTIŠEK

 



[1] Apoštol. exhort. Evangelii gaudium, 228.

[2] Poselství k 1. Světovému dni míru, 1. ledna 1968.

[3] „Legenda o třech druzích“: Františkánské prameny, č. 1469.

[4] Angelus, 18. února 2007.

[5] Tamtéž.

[6] Tamtéž.

[7] MATKA TEREZA, Projev při přebírání Nobelovy ceny, 11. prosince 1979.

[8] Meditace „Cesta míru“, kaple v Domus Sanctae Marthae, 19. listopadu 2015.

[9] Homilie při kanonizaci blahoslavené Matky Terezy z Kalkaty, 4. září 2016.

[10] Č. 23.

[11] Tamtéž.

[12] Projev při mezináboženské audienci, 3. listopadu 2016.

[13] Projev na 3. Světovém setkání lidových hnutí, 5. listopadu 2016.

[14] Srov. Projev na setkání s muslimským šejkem Kavkazu a se zástupci náboženských společenství, Baku, 2. října 2016.

[15] Projev, Assisi, 20. září 2016.

[16] Srov. postsynod. apoštol. exhort. Amoris laetitia, 90-130.

[17] Srov. tamtéž, 133.194.234.

[18] Srov. Poselství u příležitosti Konference o humanitárním dopadu jaderných zbraní, 7. prosince 2014.

[19] Enc. Laudato si’, 230.

[20] Apoštol. exhort. Evangelii gaudium, 227.

[21] Srov. Enc. Laudato si‘, 16.117.138.

[22] Apoštol. exhort. Evangelii gaudium, 228.

[23] Apoštolský list formou „Motu proprio“, jímž se ustavuje dikasterium pro službu integrálnímu lidskému rozvoji, 17. srpna 2016.

[24] Regina Caeli, Betlém, 25. května 2014.

[25] Provolání, Assisi, 20. září 2016.

 
Uvedení nového kněze v Chomutově PDF Tisk Email

V neděli 13. listopadu byl při slavnostní svaté liturgii v chrámu svaté Barbory uveden nový duchovní správce farnosti v Chomutově. Jmenuje se o. Volodymir Malskyi, na kněze byl vysvěcen letos v říjnu, jeho manželka se jmenuje Halina, pochází z Ukrajiny z města Stryje (nedaleko Lvova) a teologii studoval na teologické fakultě v Olomouci. Stává se již sedmým duchovním správcem v této farnosti. Přebírá duchovní správu po o. Tomášovi Mrňávkovi, který zde působil 8 let. Obřad uvedení vedlMmons. Ph.Dr. Milan Hanuš, protosyncel apoštolského exarchátu za účasti o. Ludvíka Šťastného, děkana liberecko-chomutovského, bývalého duchovního správce spolu s věřícími.

o. Tomáš Mrňávek

 
Otec biskup Ladislav vysvětil nového kněze a dva diakony PDF Tisk Email

Otec biskup Ladislav Hučko vysvětil dne 28. října 2016, v katedrále sv. Klimenta na kněze o. diakona Volodymyra Malského.  Spolu s ním přijali diakonát podjáhni Petr Prinz a Marián Kurylo. Volodymyr a Marián pocházejí z Ukrajiny z eparchie Stryj a studovali na CMBF v Olomouci. Petr Prinz pochází u Olomouce. Všichni tři jsou ženatí a v budoucnu by měli působit ve farnostech Apoštolského exarchátu. Těšíme se na další dělníky ve vinici Páně a přejeme mnohaja a blahaja ľita.

Fotografie z této slavnosti můžete najít zde: https://janikko.rajce.idnes.cz/Knezske_a_jahenske_sveceni_v_katedrale_sv._Klimenta_28._rijna_2016/

 
Zemřel o. Antonín SOKOL PDF Tisk Email

 
Otec biskup Ladislav pokřtil tři dospělé katechumeny v Hradci Králové PDF Tisk Email

Dne 10.4. 2016 navštívil apoštolský exarcha Mons. Ladislav Hučko řeckokatolickou farnost v Hradci Králové a při nedělní Bohoslužbě, za hojné účasti farní rodiny, udělil svátost křtu a myropomazání katechumenům Tereze, Aleši a Jaroslavovi.  Všichni tři se na přijetí svátostí po dobu katechumenátu připravovali a jejich křest byl pro celou farnost velkou radostí!

 

 
Společná koncelebrace kněží AE s biskupem Ladislavem ve Velkém týdnu PDF Tisk Email

 

Celý článek...
 
Řeckokatolický kalendář 2016 PDF Tisk Email

Na sklonku roku vychází Řeckokatolický kalendář 2016. Jedná se o ročenku plnou zajímavých zpráv a článků ze života, spirituality a dějin Řeckokatolické církve v ČR. Letošní číslo je věnováno zejména tématice rodin v souvislosti s uplynulým synodem o rodině. Mezi autory, kteří zpracovali tuto tématiku, najdete např. o. Maxe J. Kašparů a o. Volodymyra Lose. Kalendář také připomíná 20. výročí založení AE, které je ilustrováno také unikátní obrazovou přílohou. V Kalendáři najdete také rozhovor s paní Olgou Mandovou u příležitosti 70. výročí založení katedrálního sboru sv. Vladimíra a mnohé další články pro potěchu duše i srdce.

Řeckokatolický kalendář je možné zakoupit ve farnostech AE, nebo objednat na adrese AE.

 

 

 
O. Adrián o Vánocích na rádiu Proglas PDF Tisk Email

O. Adrián Kostilník (administrátor řeckokatolické farnosti v Hradci Králové) vyprávěl v redakci Proglasu o tom, jak se slaví Vánoční svátky v řeckokatolickém společenství. Dozvíte se například, jak se řeckokatoličtí křesťané na svátky narození našeho Pána připravují, co jedí, jaké dodržují obyčeje a dokonce nám pan farář zazpívá některé písně, které se váží k tomuto období!

Pořad si můžete opět poslechnout v archivu rádia Proglas.

 
Chrámový svátek v Plzni PDF Tisk Email

V Plzni dne 20. prosince 2015 slavil o biskup Ladislav poutní sv. liturgii ke cti sv. Mikuláše, patrona místního chrámu. Spolu s farníky jej přivítal administrátor farnosti o. Igor Bibko.

Fotogalerie

 
Zahájení mimořádného Svatého roku milosrdenství PDF Tisk Email

Svatý otec František vyhlásil slavení mimořádného Svatého roku milosrdenství, který bude trvat od 8. prosince 2015 do 20. listopadu 2016.

O. biskup Ladislav Hučko zahájí Svatý rok milosrdenství v neděli 13. prosince 2015 v katedrále sv. Klimenta v Praze archijerejskou svatou liturgii v 10.15h.

Mons. Ladislav Hučko, biskup-apoštolský exarcha dále ustanovuje v Apoštolském exarchátu následující chrámy, ve kterých věřící mohou získat plnomocné odpustky během celého mimořádného Svatého roku milosrdenství:

Katedrála sv. Klimenta v Praze

Kostel Všech svatých na Hradě pražském (u hrob sv. Prokopa)

Chrám sv. Josefa v Brně

Chrám sv. Bartoloměje ve Frýdlantě nad Ostravicí (místě spojeném s bl. Metodějem D. Trčkou)

Chrám sv. Mikuláše v Plzni

Kaple sv. Ondřeje v Karlových Varech

Věřící mohou získat plnomocné odpustky i v ustanovených chrámech římskokatolických diecézí.

Pro získání plnomocných odpustků platí tyto podmínky:

1. svátost smíření

2. svaté přijímání

3. modlitba na úmysl papeže (Otčenáš a Zdrávas Maria, popř. jiná modlitba)

4. nemít zalíbení ani v lehkém hříchu

5. vykonání poutě do chrámu, kde je odpustky možné získat.

O dějinách a významu Svatých roků v životě církve pojednává zpravodaj Exarchát č. 57/2015.

 
Kněžské svěcení Prof. Jaroslava M. Kašparů PDF Tisk Email

Otec biskup Ladislav Hučko udělil kněžské svěcení Prof. Jaroslavovi Maxi Kašparů dne 31. října 2015 v kostele sv. Filipa a Jakuba v Žirovnici. Otec Jaroslav byl v rámci své terapeutické praxe pověřen duchovní péčí o nemocné. Novoknězi vyprošujeme mnohá a blahá léta.

 

Krátké video ze slavnosti svěcení

 
<< Začátek < Předchozí 1 2 Další > Konec >>

Strana 1 z 2
TOPlist